Barbora Lycana

,,Vnímám, že nejdůležitější je podniknout cestu za hlasem svého srdce, snažit se poslouchat intuici, svou důvěrou v život a tím vlastně automaticky posilovat dobro. Nejúžasnější je plout přítomným okamžikem neboť synchronicita to vždy dokonale zařídí, tak jak má."
Barbora Lycana
Průvodkyně Omán a Maroko
Na cestách se vše odráží rovnou, přítomost je čitelná. Člověk je v toku. Je mimo své role, vzorce, stereotypy a chová se více autenticky, což zařídí více krásných ,,náhod,, a setkání ve správný čas na správném místě. Cesta bývá iniciována voláním duše, něco zažít, něco si spojit, integrovat, poznat sebe sám, at už v situacích náročných či pomocí lidí na cestách poznávajících. Je to pohyb Ducha sám, který touží se vyvíjet, poznávat, načerpávat a vnitřně obohacovat. Je to vlastnictví, které nám už nikdo nevzeme, jsou to zkušenosti v nás, tvoří nás naše zážitky. Jsou to cesty příběhů osobních a velmi originálních, které už nikdo před námi ani po nás nebude opakovat.
 
Sbalit si kufr pro mě znamená zase sebe o kousek víc poznat. Každá cesta mě něco důležitého naučila. Když mě duše zavolala do Izraele, věděla jsem, že musím jet sama. Bylo to překrásné dobrodržství, kdy jsem se učila spolehnout jen sáma na sebe a dobro v lidech. I když vám televize bude tvrdit něco jiného, nikdy nevěřte cizímu strachu. Destinací pomalu přibývalo, ale tato moudrost vždy zůstala.
Podle destinace poznáš člověka. Můj hlas mě opakovaně volá do pouští, kde mě neskutečně sytí prostředí i tamní kultura. Volá mě divoká kultura Berberů, i delikátnost Jižní Arábie. Ráda cestuji do orientálních muslimských zemí a zkoumám na vlastní kůži rozlišnosti lidí, zastávající stejnou víru v jiných kontextech. Nesmírně mě obohacuje vidět, jak obrovské rozpětí může mít jedna lidská mysl. Pokud se však dokážeme dosat za obsah mysli, začne se nám rozprostírat cesta Srdce. Jazyk srdce to jsou vibrace světla, které cítím z básní Perského súfí a derviše Rúmího z 12.stol. Jen tak mezi řádky jeho básní se blýská Pravda, která se dá pouze prožít a nikdy uchopit myslí. Všechny tyto národy spojuje bratrství a sesterství, obrovská pohostinost a smysl pro život v přítomnosti a klidu.
Moje cesty me naučily dívat se na život tak, že vše je o vnitřním stavu – nikoli o okolnostech. A vždy bychom si měli být vědomi, že cesta není cesta v destinaci od pondělí do neděle, a že domov není doma na naší adrese, ale že cesta začala už dávno naším porodem a končí kdesi mimo tento hmotný svět.
 
Více o mé práci: www.lycana.com