Nikol Šenkyříková

"Nauč se být bohatý bez peněz, být mocný bez kouzel, bojuj sám bez armády a vyhrávej bez ponižování sebe či ostatních." - javánská lidová moudrost
Nikol Šenkyříková
Nikol Šenkyříková
Nikol Šenkyříková
Nikol Šenkyříková
Nikol Šenkyříková
Nikol Šenkyříková
Průvodkyně Indonésie

K cestování jsem se dostala vlastně docela náhodou. Nejdřív jsem se ve svých patnácti letech „otrkala“ během třítýdenního pobytu v Londýně, kde jsem poprvé v životě trávila celé dny sama. V sedmnácti jsem se podívala do Mexika, Guatemaly a Belize. V tu chvíli už jsem začala chápat, že cestování může být závislost. Jen jsem ještě netušila, že tou největší závislostí pro mě bude Indonésie.

Do Indonésie jsem se poprvé dostala v roce 2010 jako turistka. Jela jsem tehdy se svým strýcem, díky kterému se objevil můj zájem o tohle obrovské souostroví. Líbily se mi jeho poutavé historky a krásné fotky. Uměl indonésky, a tak jsme strávili bez cestovky celý měsíc na ostrovech Sumba, Flores a Bali. Právě Sumba způsobila, že jsem se do této nádherné země bezhlavě zamilovala. Hned po návratu domů jsem přemýšlela, jak se do Indonésie dostat znovu. Nedala mi spát. Možná mi tehdy pomohl některý z hinduistických bohů – zrovna v tu dobu se totiž v Praze po čtrnácti letech otevřel bakalářský obor Etnologie se specializací indonesistika. Neváhala jsem, ukončila jsem svoje studium v Brně a podala si přihlášku.

Studium indonesistiky mi umožnilo poznat zemi také z jiného pohledu, než jak ji pozná turista. V létě roku 2012 jsem si zařídila dvouměsíční stáž na českém velvyslanectví v Jakartě, kde jsem se naučila nejen to, jak takové velvyslanectví funguje, ale také jsem se setkala s tehdejším prezidentem Václavem Klausem a bývalým prezidentem Východního Timoru, José Ramos-Hortem. Byly to pro mě neskutečně důležité momenty, ale zároveň jsem si uvědomila, že v životě chci dělat něco, co mi zaručí volnost a každodenní zážitky a dobrodružství. Rok 2013/14 jsem studovala indonéštinu na balijské univerzitě Udayana v rámci studijního programu Darmasiswa. V tu dobu jsem začala cestovat po celé Indonésii. A také průvodcovat a psát články na svůj blog. Průvodce jsem pracovala jen sama na sebe a zaměřovala jsem se hlavně na vícedenní výlety na motorkách po Bali a Lomboku. Chtěla jsem, aby každý, kdo se do souostroví dostane, měl možnost opravdu poznat povahu místních obyvatel a tu pravou autentickou atmosféru.

Další velká změna přišla v roce 2015, kdy jsem se vdala na západní Jávě. Můj manžel, z indonéského etnika Sundánců, mě podporoval v cestování i průvodcování, a tak jsem začala provádět také po Jávě a východní Indonésii.

Momentálně s manželem žijeme střídavě na Bali a západní Jávě a já se věnuji průvodcování, píšu články o Indonésii, překládám indonéský román, učím indonéštinu, dokončuji učebnici indonéštiny pro začátečníky a snažím se co nejvíce cestovat taky sama, protože to je to, co mě nejvíce naplňuje – jen tak se toulat, poznávat okolí, jezdit stopem, přespávat u místních a učit se jejich kultuře a zvykům, které mě snad nikdy nepřestanou udivovat. Indonésie je už dnes můj život a vůbec si nedokážu představit, co bych bez ní byla.